Vydávat dnes náročnou monografii málo známého umělce je sebevražda. I Spielmann ale balancoval celý život bez prostředků, na hraně bizarnosti. Pokračovat dál dopředu navzdory racionalitě dává smysl i mně. Pracuji dále na výstavách a záchraně Spielmannovy pozůstalosti. Dlouho jsem chtěl dát přes okraje listů jako protipól hřbetu nápis ‚Hovno s makem‘ (v češtině), kterým glosoval Oskar bratru Paulovi své rozpoložení, když se nedařilo. Jak by se kniha rozevírala, nápis by se rozpadal, rozplýval, mizel rozložený v jednotlivých listech. Nakonec jsem rád, že tam není. Věřím, že Spielmann byl častěji nahoře, někde v pohádce nebo přímo v baletu pouštní noci. Takového jej chci uchovat. (IH)

Knihu lze získat ve vybraných knihkupectvích nebo přímo u vydavatele.

S obrazy Maxima Kopfa, německy hovořícího malíře z Prahy, jsem se poprvé naživo setkal jako student v roce 1999 na výstavě 90 let Domu umění města Brna. Zíral jsem na ně jako na zjevení, stejně jako na další, mně do té doby zcela neznámé české a moravské Němce. Rozhodl jsem se napsat o Kopfovi diplomovou práci, což nikdo nerozporoval a tak jsem se vrhl do rešerší. Shromáždil jsem hromadu xeroxů, výstřižků a rukopisných poznámek. Na všech místech mi vycházeli vstříc, dostal jsem se hladce do depozitářů v Národní galerii, v Moravské galerii, v Oblastní galerii v Liberci, v Židovském muzeu i v dalších institucích. V Galerii Zlatá husa jsem se setkal s Magdalenou Juříkovou. S neohrabanou první verzí jsem vyrazil za Hanou Rousovou, která mi mile, ale jasně vysvětlila, že text se musí kompletně předělat.

V roce 2002 jsem jako čerstvý absolvent Semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity dostal nabídku přetavit diplomovou práci ve výstavní katalog. Netušil jsem tehdy vůbec, co vše produkce katalogu reálně obnáší. Byla to stále ještě doba postupného přechodu z analogových kopií na digitální data, ani s copyrighty a reproprávy si nikdo příliš nelámal hlavu. Vzal jsem text diplomové práce, zestručnil jej, částečně předělal a odeslal emailem – včetně zpracovaného katalogu Kopfových prací, který jsem pracně dal dohromady z rešerší ve veřejných i soukromých sbírkách, z dostupných dobových výstavních katalogů, z tehdejších aukčních katalogů a z dalších archivních rešerší. Všechnu ostatní práci za mě dodělal redaktor Jaroslav Petřivalský, se kterým jsem snad ani nebyl v kontaktu, sazba a reprodukce šly zcela mimo mě. Německý překlad a jeho redakci zajistil Tomáš Vorel. Díky jejich péči tak vznikl v grafické úpravě Františka Stekera katalog, který doprovodil Kopfovy výstavy v Galerii výtvarného umění v Chebu a v Oblastní galerii v Liberci pořádané pod hlavičkou Festivalu Mitte Europa.

V Chebu jsem poprvé „instaloval“. Rozhodil jsem obrazy a šel si koupit něco na sebe. Stál jsem pak v příliš velké nepadnoucí černé košili na vernisáži v Chebu, kde mezitím pan doktor Vykoukal odklidil Kopfovy akty stranou do vedlejšího sálu, aby nebyly tak na očích. Něco jsem asi říkal ke Kopfovi. Pár dní poté jsem místo na civilní službu nastoupil jako orientační běžec do Dukly Liberec. Dostal jsem výjimku a Kopfovu výstavu v Liberci jsem směl uvádět v civilu. S instalací mi asistovala moje budoucí žena, měla pro věc dobrý cit už tenkrát, takže nikdo nic předělávat nemusel. Nepamatuji si co jsem říkal, ale v galerii jsem se cítil stejně jako vždy později dobře. Myslel jsem si, že tím se pro mě záležitost uzavřela. Ani ve snu mě nenapadlo, že zůstanu v oboru, ani že Maxim Kopf mě bude provázet dalších dvacet let. Od té doby jsem měl možnost znovu vidět desítky jeho děl, včetně mnoha dalších, o jejichž existenci jsem v roce 2002 neměl tušení. Ve škole nás učili, že znalcem se člověk stává každodenním dlouhodobým kontaktem s materiálem. Je to tak. Ale další věc je čas. Uklidnit se, a nebát se stát si za svým názorem, být si jím jistý. Oko se může mýlit, ale málokdy se mýlí, zvlášť, může-li se opřít o další sekundární indicie, máte-li v hlavě zmapovaný něčí život. Instinkt většinou funguje, věci do sebe buď zapadají, nebo je konstrukce násilná. Kopf byl výborný a talentovaný malíř. Dnes již nepatří k mým nejoblíbenějším, ale provází mě dál. Vážím si jeho uměleckého i duševního odkazu a jsem rád, že jsem měl a mám možnost se jím dál zabývat. Zasloužil by si pořádnou, moderní kritickou monografii. (IH)

Maxim Kopf, Uhelný revír falknovský [Tagbau im Kohlenrevier Falkenau], 1929, olej, plátno, 127 × 215 cm, Galerie umění Karlovy Vary, inv. č. O 563

„Jediný známý monumentální obraz Maxima Kopfa (1892–1958) nás zavádí do období, kdy se malíř po čtyřech letech strávených v cizině vrátil do Prahy. Zde se věnoval založení spolku Prager Secession, mezi jehož podporovateli nechyběli představitelé německy hovořících elit, včetně bankovního domu Petschek & Co. Pražští Petschkové vlastnili řadu firem navázaných na těžební průmysl ve falknovském revíru (Falknov byl tehdejší název Sokolova). Zároveň byli mecenáši umění a mj. podporovali i nákupy Ministerstva školství a národní osvěty. Tyto okolnosti naznačují, proč v létě 1929 získal Kopf jako jeden z mála českých Němců od ministerstva zakázku na monumentální obraz krajiny a proč také zvolil tento námět – čerstvě modernizovaný lom Luitpold (po roce 1945 Antonín) v Dolním Rychnově, provozovaný firmou ve vlastnictví pražských Petschků.“

V průběhu roku 2016 jsem pro Marcela Fišera v Galerii výtvarného umění v Chebu připravil Opus magnum, věnovaný výjimečnému obrazu Maxima Kopfa Uhelný revír falknovský. Na několik měsíců jsem se ponořil do studia historie povrchové těžby na severu Čech. „Doloval“ jsem v archivech a tamních muzejích. Díky cenným konzultacím s archiváři Petrem Beranem a Petrem Čalounem jsem získal informace z Archivu společnosti Sokolovská uhelná, a.s., pátral jsem v Archivu České národní banky, ve Státním oblastním archivu v Praze, v Národním archivu, ve fondech Ministerstva kultury. Hodně mi pomohl také důlní historik Jaroslav Jiskra a topografickou lokalizaci mi pomohl určit ředitel Muzea Sokolov Michael Rund. Věděl jsem o několika dalších meziválečných dílech spojených s touto problematikou a další jsem objevil. Usilovně jsem se snažil zjistit okolnosti vzniku obrazu a rozklíčovat strukturu vztahů a vazeb, odehrávajících se na pozadí Prager Secession. Tyto společenské vazby, jak se ukázalo, nejspíš logicky k této Kopfově zakázce vedly. Nebylo to v žádném případě „ložené“ téma a jak už to bývá, vzalo mi mnohem více času, než jsem očekával. Pamatuji si jak jsem běhal s foťákem po haldách zarůstajících náletem a snažil se dešifrovat proměny krajiny, které se od doby vzniku obrazu odehrály. O mém úsměvném průniku kunsthistorika do oboru hornictví nemluvě. Opus magnum byla krásná spolupráce s Marcelem Fišerem. Rád na ni vzpomínám. Výsledkem je osmistránková skládačka – pohádka o vzniku velkého obrazu, s několika dalšími analogiemi, zachycujícími dnes již proměněnou meziválečnou realitu severu Čech.

Die von deutschsprachigen Künstlern aus Böhmen, Mähren und Schlesien geschaffene Kunst ist trotz zahlreicher Ausnahmen ein räumlich wie zeitlich eng begrenztes Gebiet, das sich unter dem Einfluss der historischen Ereignisse nicht mehr weiterentwickeln konnte und heute als bemerkenswertes, jedoch abgeschlossenes Kapitel erforscht wird, dessen Existenz durch die besondere Situation der 3,5 Millionen Menschen umfassenden deutschen Minderheit in der Tschechoslowakei der Zwischenkriegszeit bedingt war. Während die tschechische Kunstszene der ersten Republik heute allgemein bekannt ist und man beispielsweise die klassische tschechische Moderne als erforscht bezeichnen darf, wird die Kunst der „Deutschböhmen“ im Untersuchungszeitraum immer noch übersehen. Buch und Ausstellung Junge L wen im K fig. Künstlergruppen der deutschsprachigen bildenden Künstler aus Böhmen, Mähren und Schlesien in der Zwischenkriegszeit enthüllen ein weniger bekanntes Antlitz der bildenden Kunst in jener Ära und begleichen damit in gewisser Weise auch die Schuld gegenüber den deutschsprachigen Künstlern. 

Das Projekt bearbeitet die Geschichte der wichtigsten Künstlervereine und basiert auf einer Auswahl jener Werke, die bei den Zwischenkriegsausstellungen der deutschböhmischen bildenden Kunst im In- und Ausland zu sehen waren. Diese Werke konnten gezielt aufgespürt werden, wobei ihre Geschichte detailliert erfasst wurde. Mit Rücksicht auf den Untersuchungszeitraum sind in der Auswahl vorwiegend Künstler der Geburtsjahrgänge 1885–1905 vertreten, die auf bedeutende Weise das Bild der Ausstellungen in der Zwischenkriegszeit formten. Ihr Leben wurde dramatisch durch die Ereignisse der späten 1930er Jahre, den Zweiten Weltkrieg und das Nachkriegsgeschehen in der Tschechoslowakei beeinflusst. Aus diesen Gründen verschwanden sie für eine gewisse Zeit fast vollkommen aus dem historischen und kulturellen Bewusstsein dieses Landes. Die Autoren bemühen sich, die Identit ten dieser Künstler wiederin den Kontext des nationalen Gedächtnisses und der Kunstgeschichte Böhmens, Mährens und Schlesiens einzufügen.

V návaznosti na výzkumy spojené s projektem Na Sibiř! se otevřelo téma vstřebávání  impulzů zahraničních kulturních prostředí v tvorbě tzv. českých Němců. Jedná se časově i tématicky o poměrně širokou oblast, jejíž vybrané momenty reflektuje kolektivní monografie Na cestách, korespondující se zaměřením loňského sympozia Mezery v historii. Publikace se zabývá otázkami působení kulturních vlivů souvisejících s recepcí zážitků z blízkých i dalekých cest a jejich dopadu na podobu domácí umělecké scény, širokého proudu tzv. Heimatkunst. Výsledkem je čtrnáct odborných textů, jejichž společným momentem zůstává reflexe vnějších podnětů v rámci německočeské výtvarné scény, obecně vnímané jako poměrně tradiční a homogenní. Stejně jako v případě kolektivní monografie Ztracená generace? se opět jedná převážně o iniciační texty, které jednak odrážejí základní výzkum, ale také naznačují další možnosti, kam se může ubírat aplikovaný výzkum vizuální kultury německočeského umění.

Výstavu doprovodí stejnojmenná kniha, na jejíž přípravě se podílel tým autorů z šesti institucí. Zahrnuje texty k historii výstavy, architektuře výstaviště, prezentovaným odvětvím, výtvarnému umění a dalším. Na 270 stranách v grafické úpravě Jana Havla je reprodukováno více než 200 dobových fotografií, pohlednic, obrazů, plastik a děl uměleckého řemesla. 

7. února 2016 | Ivo Habán

Když jsme přibližně před rokem touto dobou zvažovali, bude-li ještě reálné zmobilizovat a propojit veškeré síly v regionu a vrhnout se do projektu, který by u příležitosti blížícího se 110. výročí Německočeské výstavy v Liberci 1906 zpracoval komplexně toto výsostně liberecké a doposud nepříliš probádané téma ve velkorysém formátu, příliš jsem tomu už nevěřil. Nicméně entusiasmus, megalomanství a ochota se po nocích zase obětovat, začátkem loňského léta opět převážily. Díky nezdolnému úsilí a ochotě řady jednotlivců nevzdat to a spolupracovat, se podařilo nakonec vydupat ze země projekt výstavy a knihy, který se poté, co dostal první tvar, posunul díky velkorysé podpoře soukromých subjektů i oficiálních institucí na úroveň, která slibuje důstojné vyrovnání s nastávajícím jubileem. V těchto dnech tak pomalu dostává finální tvar kulturně-historická kniha kolektivu autorů ze sedmi paměťových institucí, která v červnu doufejme osloví širší publikum se zájmem nejen o regionální historii.

Kniha je výstupem ze stejnojmenné vědecké konference, která v říjnu 2013 doprovodila projekt Mladí lvi v kleci. Knihu editorsky připravili Anna a Ivo Habánovi, svými texty do ní dále přispěli Pavla Cenková, Jaroslav Čechura, Kurt Ifkovits, Eva Janáčová, Robert Janás, Veronika Kotoučová, Diana Łańcucka-Codogni, Eckhard Leuschner, Agnes Matthias, Cornelia Nowak, Lena Radauer, Bronislava Rokytová, Veronika Schmeer, Zuzana Skořepová, Libor Šturc, Harald Tesan, Jana Velechovská, David Voda a Silvia Wolf-Möhn.

Devatenáct převážně uměnovědných textů v této knize je věnováno hledání místa německy hovořících výtvarných umělců z Čech, Moravy a Slezska ve středoevropském prostoru. Ten se stal v průběhu první poloviny 20. století dynamicky se proměňující oblastí. Tvorba “českých Němců” je na jednu stranu pevně spojena s jejich rodišti, na druhou stranu ji zřetelně formovaly tradičně silné vazby do okolních metropolí. Termín Ztracená generace může znít jako nadsázka, reaguje však na pohnutý osud generace autorů, jejichž studia a kariéry přerušily dvě světové války a jejich účinkování na československé scéně uzavřela emigrace, smrt nebo odsun.

Publikace, jejímž vydavatelem je Technická univerzita v Liberci, odráží aktuální výzkum v širším mezinárodním kontextu, vznikla v souvislosti s výstavou a knihou Mladí lvi v kleci, s nimiž volně koresponduje a tvoří jejich doplněk.

Výstavní projekt Mladí lvi v kleci volně doprovází stejnojmenná publikace v české a německé mutaci. Obsahem jsou odborné statě kolektivu autorů věnované jednotlivým centrům a tematickým okruhům německočeského výtvarného umění v meziválečném Československu. Tyto texty jsou dále doplněny dílčími tematickými exkurzy, medailony 86 vybraných autorů a dalšími přílohami. Obě mutace vyšly v nakladatelství Arbor vitae ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci a Oblastní galerií v Liberci. Knihy editorsky připravila Anna Habánová, texty vedle editorky dále přispěli Zdenka Čepeláková, Ivo Habán, Bohuslava Chleborádová, Gabriela Kašková, Michaela Sidenberg a Pavel Šopák.

Výtvarné umění německy hovořících umělců a umělkyň z Čech, Moravy a Slezska je navzdory četným výběžkům přesahujícím směrem ven teritoriálně i časově uzavřená oblast, která se vlivem historických událostí přestala vyvíjet a je dnes zkoumána jako pozoruhodná, v čase uzavřená kapitola, jejíž fungování bylo podmíněno specifickou situací tři a půl milionové německé menšiny v meziválečném Československu.

Zatímco česká výtvarná scéna první republiky je dnes všeobecně známá a přinejmenším klasická moderna je probádanou oblastí, umění „českých Němců“ sledovaného období zůstává opomíjeno. Přispět ke změně tohoto stavu a ukázat méně známou podobu výtvarného umění meziválečné éry usiluje kniha a výstava Mladí lvi v kleci. Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska v meziválečném období, které jsou současně svým způsobem splátkou dluhu německy hovořícím autorům.

Projekt zpracovává historii nejdůležitějších uměleckých spolků a je postaven na výběru děl, která byla součástí meziválečných souborných výstav německočeského výtvarného umění doma i v zahraničí. Tato díla se podařilo adresně dohledat a podrobně zmapovat jejich historii. Z důvodů vymezení časového jsou zde zastoupeni umělci narození převážně v rozmezí let 1885–1905, kteří významným způsobem utvářeli obraz výstav meziválečného období. Do jejich životů dramatickým způsobem zasáhly události konce třicátých let, druhá světová válka a poválečné události v Československu, díky nimž na čas téměř zmizeli z historického a kulturního povědomí této země. Snahou kolektivu autorů je pokus o navrácení jejich identit do kontextu národní paměti a do dějin umění Čech, Moravy a Slezska.